Pokračování k položené otázce, „Jak šetrně naznačit pochodníkům, že určitá pochodová vzdálenost je evidentně nad jejich síly?“ Ke svému prvnímu příspěvku jsem ba facebooku četl několik rad, ale v podstatě od pochodníků, kteří si už tím svým pochodovým nováčkovstvím prošli s tím, že důležité je znát svoje tělo a pochod se dá ujít i v dřevákách nebo třeba žabkách. Samozřejmě každý z nás má jiné obtíže a musí se věnovat více jiné části těla než druhý. Tak teď zkusím napsat několik svých zkušeností a rad, které jsem nasbíral zase já. Takže obuv. Řekl bych, že největší procento nedokončení delších pochodů mají na svědomí nohy. Může se jednat jak o špatný styl chůze, tak i o špatnou obuv. Napravit špatný styl je na delší dobu. Obuv se dá vyřešit za „chvíli“.

K výběru obuvi přistupujeme rozhodně podle stylu terénu. Nepůjdu v žabkách říjnový noční pochod v horách, když má pršet. Stejně tak si na takovýto pochod nevezmu plátěné tenisky, či bílé sportovní boty na běh. V nich se rozvodněné toky překonávají s obtížemi. Rovněž čerstvě zorané pole nebude k bílým teniskám přívětivé. Rozhodně neškodí si napřed trochu nastudovat trasu a zjistit, kudy vlastně vede trasa pochodu. Dlouhé články se špatně čtou, tak teď jen mé zkušenosti.